Jsme rodiče jako vy
Kam ukládáte obrázky ze školky a školy?
Při každém vyzvednutí dcerky ze školky dostanu do ruky obrázek. Něco mezi černou skvrnou a otiskem rozlitého kafe 🙂
“Mamííííí, to je slon a vedle sluníčko,” povídá mi. Marně se v tom snažím něco vidět. Obvykle řeším, jestli to rovnou vyhodím, nebo ještě chvíli nechám 🙂 Obrázky mám v autě, zmuchlané v kapse (to dětem prosím neříkejte), na ledničce, v botníku, ve skříni, dokonce v koupelně. Všude!
“Ještě to nevyhazuj…” říkám manželovi, když držel v ruce hromadu papírů a zíral na mě s nevyřčenou otázkou, jak dlouho to doma hodlám skladovat…
“Tak to vyhodím příští rok, no…” odpověděl, a dal asi dvě stě papírů ze školky zpátky do krabice…
Říkám si, to je taková škoda všechny tyhle umělecká díla vyhodit a už nikdy se na ně nedívat. Vždyť je v tom ukryto celé školkové období. Ten vývoj od čmáranic po něco, co už dávalo tvar a obrysy…
“Hele mamííííííí, podívej se, to je duha.. To je Spiderman. To je dinosaurus…,” křičely děti už v šatně, když mi při vítání nesly obrázek, co zrovna ten den ve školce namalovaly…
A jednoho dne to přišlo. Uspávám svou tříletou dceru, hladím ji po vlasech a koukám z okna… A v tu chvíli mě to napadlo.. KNIHA!
Udělám z těch dětských kreseb knihu, která nám vydrží, nebude zavazet a zároveň je to krásný dárek.
A pak jsem sedla k počítači, udělala instagram a tento web. Pořád ho ladím, tak odpusťte nedostatky…
Obrázky nevyhazujte, nenechávejte je ani válet v krabici na půdě. Pošlete mi je a já vám udělám knihu stejně jako sobě…
Martina
Komu uděláme další knihu?
